Jak se vám jede vaším životem? Je to parádní jízda? Nebo to místy spíš drhne?
A máte dostatečně natankováno? 🙂
Teď nemáme na mysli to, co do těla natankujeme v podobě jídla nebo pití, i když i to je důležitou součástí našeho života. Paralela s autem a benzínem je výborné přirovnání. Tělo je opravdu naše vozidlo touto realitou. Je naším nástrojem pro získávání zkušeností v hmotné úrovni této planety a je velmi důležité, čím toto vozidlo plníme, jak s ním zacházíme a jak o něj pečujeme. Čím toto “vozidlo” ideálně krmit, si povíme třeba někdy příště, teď ovšem bude řeč o našich vnitřních duševních a duchovních potřebách.
Pokud se vám zdá, že vám v životě ne všechno vychází podle vašich představ, pak vězte, že v některé životní oblasti potřebujete pořádně natankovat! Natankovat co?
Tak, jako auto jezdí na benzín, člověk, jako duchovní bytost, jezdí na lásku!
Pokud tedy vaše jízda životem spíše drhne či pádí přes výmoly a překážky, pohyb proudí jen pomalu nebo dokonce už dlouho stagnuje… pak vám chybí nejdůležitější životní pohon – láska. A potřebujete doplnit nádrž!
Člověk ovšem není jen hmota (tělo s rozvinutou inteligencí a psychikou). Člověk je složitá – víceúrovňová bytost a každá jeho část touží být naplněna – láskou, péčí, pozorností. Přehlížené složky bytosti se vždy dříve či později začnou hlásit o slovo a dožadovat se pozornosti (nejčastěji pocitem, že vám něco důležitého schází…)
Štěstí můžeme čerpat z různých zdrojů. Naši bytost můžeme například jednoduše rozdělit na čtyři části (viz článek Štěstí, radost, spokojenost, blaženost) a každá z těchto částí chce být řádně nakrmena (naší pozorností):
Máme mentální oblast – toužíme po informacích, chceme se vzdělávat, přemýšlet, hledat souvislosti, zkoumat… Máme emoční tělo, které také touží po lásce a naplnění – miluje nadšení, zábavu, vzrušení, smích… Samozřejmě máme tělesnou schránku, která touží být řádně živena, chce pohyb i relax, chce být rozmazlována a hýčkána…
A také (a především) jsme nesmrtelným duchem – jiskrou samotného boha, který touží skrze naši tělesně-duševní schránku zde sbírat zkušenosti a prožívat a naplňovat sám sebe v nekonečných variantách tvořivosti. Duch touží po vývoji, po nekonečné expanzi. On je tím, kdo nám dává impulzy, kdo nás zvedá ze židle, kdo nás (byť přes nepřízeň osudu) vybízí – jít dál…
Deset životních etap – nádrže lásky
John Gray ve své knize: “Jak mít co chceme a chtít co už máme” rozdělil život člověka do deseti oblastí – důležitých životních etap, které nazval nádržemi lásky, přičemž každá etapa nás má (v ideálním případě) zahrnout dostatečným množstvím “benzínu” pro šťastnou, pohodovou a naplněnou jízdu životem:
1. nádrž – (podle rozdělení J. Graye se naplňuje od početí k narození člověka) Tehdy člověk získává podporu od Boha, nebo řekněme Osudu
2. nádrž – (od narození do 7 let věku) člověka naplňují jeho rodiče
3. nádrž – (od 7 do 14 let) se naplňuje prostřednictvím bližšího okruhu rodiny a přátel
4. nádrž – (od 14 do 21 let) zažíváme lásku a podporu od známých
5. nádrž – (od 21 do 28 let) zažíváme lásku k sobě sama v podobě různých forem sebeuplatnění
6. nádrž – (od 28 do 35 let) v této době nás ideálně naplňuje láska čerpaná z důvěrných vztahů
Touto dobou jsme již naplněni dostatečně tak, že pohár začne přetékat – a my začneme pociťovat touhu naplňovat sebe prostřednictvím dávání:
7. nádrž – (od 35 do 42 let) láska od tvorů a osob na nás závislých (děti, žáci, svěřenci…)
8. nádrž – (od 42 do 49 let) oplácení lásky naší společnosti (spolek, vesnice, sousedské vztahy, komunita…)
9. nádrž – (od 49 do 56 let) oplácení lásky světu
10. nádrž – (od 56 let …) služba ideálu (ať už jde o Boha nebo něco jiného vyššího, co nás přesahuje…)
Takto prožitý život – rozvinutý a naplněný po všech stránkách a časově přesně rozvržený – je samozřejmě ideální model. Ne každému onen zmíněný “Osud” při početí nadělí (tedy my sami si v čase před zrozením zvolíme… viz článek: Dohoda se sebou před zrozením) šťastnou hvězdu od začátku až do konce. Někomu nefungují rodiče, někomu partnerské, sourozenecké, sousedské či jiné vztahy, někdo hledá životní uplatnění a stále například nemůže najít práci, další zápasí se sebehodnotou, jiný zase nemá vytoužené děti a někdo všechno toto má, ale chybí mu životní vášeň, nadšení, koníčky, sen…, pro který by mu stálo za to žít.
Zkrátka, každý dobře známe své slabé stránky a slabá místa našeho Osudu. A právě TADY je místo pro nás, pro naši tvořivost. Právě v těchto místech, kde nám život drhne, je prostor (ne pro stížnosti nebo zoufání, což situaci vždy jen zhorší a zkomplikuje) ale pro naši tvořivost a vynalézavost – abychom opravili, co chybí naší duši do dokonalosti, povznesli se výš a doplnili chybějící nádrže – oblasti, místa v naší duši, kde chybí láska…
Všimněte si, že slovo chyba je od slova chybět… proto není třeba za chyby trestat nebo odsuzovat (ani sebe) je třeba doplňovat… 🙂Dokonalý člověk je pak takový, který je dokonale naplněný láskou – na všech úrovních svého bytí.
—
Co ale dělat, když naše nádrže jsou poloprázdné a my nutně potřebujeme v některé oblasti natankovat a nevíme kde a nevíme jak?
Konkrétní tipy a podněty si probereme v dalším článku na toto téma Doplnění nádrží lásky – kde natankovat?
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře