“Odmítněte lidskou chytrost, zbavte se analytické mysli, vědecký výzkum je k ničemu! Člověk může analyzovat motýla jak chce, ale nikdy motýla nevytvoří! Všechno dělá příroda…”
To jsou slova japonského farmáře Masanoba Fukuoky, který (sám bývalý zapálený vědec) opustil svět výzkumu, aby dokázal sobě a světu, že nejlepší způsob práce je – nedělat nic. 🙂
Ono “nic-nedělání”, známé v taoismu jako “wu-wei”, neboli činnost bez konání…, zde není myšleno jako nejvyšší stupeň lenosti, poživačnosti, touhy a sobectví… Právě naopak!
Nic-nedělání jako životní postoj, který je založen na úctě k životu, na vědomí, že rozumové poznání člověka je omezené a že cokoliv člověk drží v rukou, nevyhnutelně zmenšuje.
“Nemůžeme oddělit jeden aspekt života od druhého. Vše, je třeba pozorovat ve své CELISTVOSTI! Přičemž celistvost zahrnuje to, co známe, i to, co neznáme!”
Na moderní aplikované vědě Masanoba Fukuoku děsí její opovrhování tajemstvím a její pohotová redukce ŽIVOTA na to, co o něm ví… a předpoklad, že to, co neví, je možno s úspěchem ignorovat.
Nekonání je v tomto případě postoj, kterým sedlácký rozum reaguje na odbornou autoritu. “Jak neudělat tohle? Jak neudělat tamto? Takhle jsem si zvykl přemýšlet.” říká Masanobu Fukuoka. Je to postoj úcty k moudrosti přírody. Postoj, který nás nejlépe propojí s naší intuicí. Intuicí jako PŘÍMÝM VHLEDEM (srdce, duše, ducha…) bez nutnosti analyzovat a přemýšlet.
“Dříve než se vědci stanou vědci a badateli, měli by se stát filosofy. Měli by uvažovat o tom – co je cílem člověka, k čemu by lidstvo mělo směřovat… Lékaři by si měli nejprve stanovit – na čem závisí život lidských bytostí… Výzkum, vzdělávání, medicína má na zřeteli jen hmotnou stránku věci. Ale nemá VYŠŠÍ (duchovní) IDEU, proto bezcílně bloudí.
Konečným cílem – vědy, lékařství, zemědělství, života… není zabezpečení co nejpohodlnějšího hmotného života, ale zdokonalování lidských bytostí!” (To každý člověk hluboko ve své duši cítí, je to zakódováno v naší DNA. A nikdy tomu nelze uniknout nadlouho…)
“Ne technika – jak něco udělat dokonale, ale STAV MYSLI pozorovatele (pěstitele, lékaře, člověka…) je to, co rozhoduje o našem úspěchu nebo neúspěchu. Příroda a podmínky se neustále mění. To, co platí v této situaci, neplatí v jiné… Život sám je ŽIVÝ, nelze ho vtěsnat do sebelepších pouček. Neexistuje taková vědecká metoda, která by mohla vzít do úvahy všechny důležité faktory.”
Věda Masanoba Fukuoky začíná a končí úctou. “Nemůžu vědět, jestli podzim přinese vítr nebo déšť, ale dnes budu pracovat na poli,” jak se zpívá v jedné japonské písni.
“Lidé si obvykle myslí, že poznají svět, když ho rozanalyzují a rozškatulkují. I slovem “příroda” se obvykle rozumí – příroda chápaná analytickým intelektem. Příroda zachycená vědeckým poznáním je strašidlo, které má kostru, ale nemá duši. PŘÍRODA tak, jak ji chápe nerozlišující vědomí, je něco úplně jiného.
Na západě vyvinuli výzkum, vzdělávací systém, vědecké poznání… Na východě zase náboženství, filozofii, jin-jang, i-ťing… Ale PRAVDA s tím nemá co dělat! Vědecká pravda nikdy neobsáhne Pravdu absolutní a filosofie nejsou nic jiného než interpretacemi světa.
Neexistuje jiný způsob, jak se dostat k nerozlišujícímu vědomí, než přímá intuice, pocházející z bezejmenného pramene…
Chcete-li poznat pravou podobu ŽIVOTA a PŘÍRODY – opusťte škatulkující mysl a překročte svět relativity. Od počátků neexistuje východ ani západ, ani čtyři roční období, ani jin a jang, ani život a smrt. Je jen Jednota v proudu zážitků…
Pro člověka má zásadní význam – vyvinout v sobě citlivost, ta mu pak sama ukáže cestu… Když zanecháme hodnotícího poznání, nehodnotící poznání v nás vznikne samo od sebe. Když se přestaneme starat o chápání, nastane čas pochopení.
Není jiné cesty než překonání EGA – odstranění myšlenky, že lidé existují odděleně od nebe a země.”
—
Masanobu Fukuoka jako vědec, uznávaný odborník na růst a choroby rostlin, opustil jako mladý město a svět výzkumu a přesídlil do hor zpět do rodného kraje, kde na svých polích rozvinul metodu zemědělství blízkou přírodě. Pěstoval rýži, pšenici, divokou zeleninu, bylinky a citrusy… Svá pole nikdy neoral ani nehnojil, nehubil škůdce, nestříhal stromy, ani nepoužíval pesticidy. Přesto dosahoval výnosů stejných, ne-li vyšších, než monokulturní velkopěstitelé.
A co pro to dělal? Nic. 🙂 Jen rozhazoval po poli semena rostlin a na to trochu slámy… Přesně tak, jak to odpozoroval od přírody. 🙂
Na své farmě žil soběstačně stranou od všeobecného ruchu a shonu do věku 95 let. Jeho metoda ovlivnila (snad kromě vědců…) miliony lidí na celém světě. Ve svých 65 letech napsal o svých dlouholetých zkušenostech knihu. Jeho kniha byla přeložena do 20 jazyků a do dnes je pro mnohé zdrojem inspirace.
(Podle knihy Masanoba Fukuoky Revoluce jednoho stébla slámy.)
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře