Už dlouho jsem se nezačetla do knihy tak snadno! 🙂
Když jsem začala listovat knihou Naše BIO zahrádka od Wolfa-Dieter Storla, kterou jsem namátkou vytáhla z regálu místní knihovny, abych si ukrátila čas čekání na jaro a těšení se na oblíbené zahradní práce a vyzbrojila se novými informacemi o permakulturním pěstování, už po chvíli mě zaujal zvláštní “duch knihy”…
“Tak co, jaký to je?” vykoukl na mě Vítek zpoza monitoru.
“Šedesát stran jsem přečetla jedním dechem, tak asi dobrý!” 🙂 znělo mé jednoznačné zhodnocení.
Wolf-Dieter je “týpek”! Je to skřítek, horal, šaman… nejen zahradník. Krom toho je také vystudovaný etnobotanik, kulturní antropolog, docent sociologie a spisovatel. Je autorem snad dvaceti knih o zahradě, magii, bylinách, šamanismu, přírodním pěstování a léčitelství. Přednášel na univerzitách ve Vídni, Bernu, Oregonu i Indii. Pobýval mezi léčiteli indiánského kmene Čejenů, mezi tradičními farmáři Švýcarska, mezi americkými spiritualisty i mezi původními obyvateli Indie a Tibetu. Už jako kluk žil v divočině, poznával jedlé lesní plodiny, ovoce, byliny, houby… a učil se “přežít”.
Své znalosti bylin, divokých plodů a zahradničení podrobil zkoušce, když se i s rodinou odstěhoval na radu jednoho známého do podhůří Alp. V nadmořské výšce kolem 1000 m nad mořem, kde od listopadu do dubna leží souvislá vrstva často i půl druhého metru sněhu, nejbližší soused je 2 km daleko a v zimě se svažitými ulicemi nedostanete autem dolů ani s řetězy… je třeba být zásoben a připraven! Podnebí je tu vlhké a chladné, takže běžné ovoce jako například jablka tu rostou jen s obtížemi a oblíbená zelenina jako rajčata, papriky nebo dýně tu nemají šanci dozrát.
V takových podmínkách už musíte být opravdu odborník, ba přímo šaman – abyste dokázali navázat komunikaci s matkou přírodou a vypěstovali společnými silami dostatek jídla pro celou rodinu – a zásobili se na dlouhou vysokohorskou zimu! Neméně důležité je navázat stejnou (láskyplnou!) komunikaci i se všemožnými “škůdci” jako jsou hryzci, slimáci, housenky, ptáci či brouci… kteří se s vámi ochotně o vaši zahradnickou radost z výpěstků podělí a během chvilky vám zlikvidují celý záhon čerstvé sadby nebo si labužnicky pochutnají na kořenech vašich po dlouhých letech konečně ujmutých speciálně vyšlechtěných ovocných stromů…
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že “Naše BIO zahrádka…” není naše (nebo vaše), ale že se tím opravdu myslí zahrádka “naše”, tedy autorova. 🙂 Zahrádkářské rady nejsou v knize podávané prvoplánově a sterilně, ale naopak jsou prodchnuté bohatými zkušenostmi a příběhy ze života autorova. Rady a tipy i pro “vaši” zahrádku se tak dozvíte zábavnou a záživnou formou. K příjemné nadýchané atmosféře knihy velkou měrou přispívají i fotografie podobného horského “skřítka”, přítele a souseda autora.
V příbězích můžete přičichnout k tomu, jak taková životní pouť bio-zahrádkáře vypadá…
Potěšte se úryvkem z knihy:
“Jako novopečený doktor a nadšenec pro bio-zahrádku jsem se i se svou ženou přestěhoval do Oregonu. Protože byty byly malé, zřídili jsme si obydlí v bývalé slepičárně. Půdy tu bylo dost na to, abychom si zde mohli zřídit zahrádku. Zeptal jsem se majitele, jímž byl hubený náruživý kuřák kovbojského vzezření jménem Leonard, který obýval se svou ženou obytný automobil v podobě kovového kontejneru na tomtéž pozemku, zda bych si tu směl založit samozásobitelskou zeleninovou zahradu. “Inu, pro mne za mne! Dělej si tu, co chceš,” zazněla jeho lapidární odpověď.
Když jsem pak chtěl začít rýt, povšiml jsem si, že půda je velmi chudá. Vedle pozemku se nacházela široká hromada té nejlepší úrodné půdy porostlá divokými rostlinami, která byla čtyři metry vysoká, tmavá a humózní. Zeptal jsem se tedy Leonarda, co to má znamenat. “Jo, jo,” ozvalo se za oblakem modravého dýmu, “na pozemku rostlo tolik zatraceného plevele, že jsem jednou přijel s pásovým buldozerem a všechno jsem to shrnul stranou. Ať to tady pořádně vypadá!”
Vypůjčil jsem si tedy od jednoho známého bio-zahrádkáře zahradní kolečko a odvážel jsem si tmavou humózní zeminu z tohoto neúmyslně založeného kompostu. Když jsem s tím byl hotov, objednal jsem si celý náklaďák koňského hnoje a nechal jsem ho složit hned vedle své budoucí zahrady.
Když se Leonard navečer vrátil z práce a uviděl na svém pozemku kouřící hromadu hnoje, vytáhl z kapsy své košile jedno Marlboro, zapálil si a zhluboka vtáhl kouř do plic. Při vypouštění oblaku dýmu pak ze sebe vyrazil: “Shit!” Byl vzteky bez sebe. Koňská hovna! Jaký hnus! Bude to tu smrdět jak v chlívě, přitáhne to mouchy a nemoci! Musí to okamžitě pryč! Pokoušel jsem se ho přesvědčit, že chlévský hnůj, když bude důkladně zkompostován, nebude zapáchat ani nebude přitahovat všelijakou havěť. Navíc jsem ještě řekl, že mi dal přece volnou ruku. Neochotně nakonec ustoupil.
Kompost z koňského hnoje, pečlivě založený a přikrytý pláštěm zeminy, začal se rychle rozkládat. Nebyl tu žádný zápach a žádné mouchy. Během dlouhé teplé sezóny, která je v letních měsících pro jih Oregonu tak typická, dozrává zelenina takovým tempem, jako by ji vedla jakási kouzelná ruka. Brzy už byl kompost natolik vyzrálý, že jsem jej mohl využít k přihnojování na list. Zelí, rajčata, dýně, baklažány i všechna ostatní zelenina dozrávaly tak skvěle, že kolemjedoucí včetně studentů zůstávali stát v němém úžasu.
Abychom mohli Leonardovi a Jane poděkovat za to, že nám umožnili založit si zahradu na jejich pozemku, naplnili jsme pro ně velký proutěný koš. Dostala se do něj ta nejkrásnější zelenina – čerstvá červená rajčata, oranžová mrkev, fialové baklažány, bílý květák, zelená listová zelenina a barevná kytice květin. V soutěži o nejlepší dožínkový koš by náš dar jistě získal první cenu.
Zaklepali jsme na dveře velkého obytného automobilu. Když přišla Jane otevřít, hleděl jsem pyšně na krásné plody naší práce. Nejprve si nervózně zapálila cigaretu a pak nám vysvětlila, že nemůže náš dar přijmout, protože ona i Leonard dbají na hygienu a zdraví. Raději používá konzervovanou zeleninu, protože je prý sterilní. V jejím jídle rozhodně nesmí být žádný shit!” 🙂 ….
(Knihu Naše BIO zahrádka autora Wolfa-Dietera Storla vydalo nakladatelství Fontána v roce 2015, kniha má 192 stran. Fotky v článku jsou fotky z knihy, na fotkách je sám autor zahradník šaman Wolf Dieter Storl.)
Knihu si můžete objednat tady: https://duhovetricko.cz/nase-bio-zahradka-wolf-dieter-storl/
Podobně inspirativní čtení (nejen) o zahradě najdete také v knize Masanoba Fukuoky Revoluce jednoho stébla slámy. Píšeme o tom v článku Hledání pravdy v kupce sena.
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře