Šťastní lidé jsou hraví, a proto jsme hledali veselé postavičky, kterými bychom zpestřili naše stránky.
Jednoho dne nás to napadlo: Budou to žáby. Jasně, žáby! Pro náš záměr jsou dokonalé. Umí se pohybovat ve dvou živlech, ve vodě i na suchu, evolučně jsou to nejúspěšnější tvorové – umí se přizpůsobit jakékoliv situaci a nezastaví se před ničím. Jsou tu již 200 milionů let a přežily i dinosaury. A také jsou zábavné a hravé.
Žáby jsou symbolem úrodnosti, tvořivosti, bohatství a transformace. Každé dítě ví, že kouzelnou mocí se umí kdejaký pohádkový žabák proměnit ve vznešenou bytost a žába sedící na prameni (u zdroje) je přímo vyhlášená. Žába se také objevuje jako legendární stvoření ve védském mýtu o obrovské žábě, podpírající svět, který je jakousi metaforou prapůvodního stavu věcí.
Kromě toho nám žáby večer koncertují pod okny, a tak jsme si jednoho dne žáby zvolili jako naše maskoty. „Co kdybychom chovali rosničku?“ Nadšeně navrhovala Mína, chytali bychom jí mouchy a ona by nám za odměnu předpovídala počasí. Praktický Vítek z takového nápadu moc nadšený nebyl, zato se s nadšením vrhl do designování žáby na počítači.
Večer po setmění jsme se šli projít k rybníku. „Kde jsou takové rosničky vlastně k sehnání? A žijí u nás vůbec?“ povídali jsme si po cestě, když v tom Vítek vykřikl: „Pozor, tady něco je!“ a chytil Mínu za ruku. Vylovil z kapsy baterku a posvítil na cestu. Vzápětí jsme se objali a políbili. Uprostřed silnice mezi domy, přímo před našima nohama seděla malá krásná rosnička. Byli jsme nadšení. Žabku jsme vzali do dlaně a odnesli ze silnice na bezpečné místo. Ale nejprve jsme si ji doma dali samou radostí do akvária, že si ji nejdřív alespoň pořádně prohlédneme. Do akvária jsme jí dali trávu, klacky a misku s vodou.
Rosnička zelená, Hyla arborea, jak jsme vygooglovali, opravdu měla krásnou svěží zelenou barvu a světlé bříško. Dočetli jsme se, že má skvělý čich a výborné barevné vidění. S překvapením jsme zjistili, že na prstech má přísavky a dokáže s lehkostí chodit i po kluzkém hladkém skle. Taky že vůbec není mokrá nebo slizká, ale na omak velmi příjemná. Také nás překvapilo, že se nás žabka vůbec nebála a pózovala před kamerou jako modelka.
A jak jsme tak na žáby mysleli čím dál víc, začaly se mocí naší zostřené pozornosti v našem životě „rozmnožovat“. Hned druhý den jsme na silnici potkali rosničky hned dvě najednou a jednoho velikého skokana s pruhovanýma nohama. Byl tak velký, že jsme mu jen pokynuli na pozdrav a uctivě se mu obloukem vyhnuli.
Za pár dní nám na zahradě téměř zazvonila u dveří obrovská ropucha. Dali jsme se s ní do řeči a ještě to odpoledne jí za domem na cestě sehnali pár kamarádek.
S žabkami jsme si užili spoustu legrace. Všechny nám ochotně pózovaly před foťákem a vůbec nechtěly skákat tak, jak jsme pískali! 🙂
Od nápadu chování žab doma jsme asi po hodině upustili. Všechny žabky jsme si prohlédli, pomazlili, vyfotili a vypustili k tůňce u potůčku před domem.
Děkujeme vám, žabky, že jste přišly do našeho života. Rádi jsme vás poznali. Inspirovaly jste nás k zábavné žabí show, kterou jsme nazvali Šťastné žáby.
Můžete sledovat náš kanál Šťastné žáby na YouTube. 🙂
O tři měsíce později žabky znovu přišly do našeho života.
A dokonce jsme odvážné žáby a žabáky učinili hlavními aktéry naší knihy příběhů pro všechny generace Nikdy se nevzdávej! 🙂
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře