Aby byl člověk šťastný, musí být dobře uzemněný. Pocit bezpečí, jistoty, důvěry… je ten nejzákladnější životní pilíř, na kterém náš život buď stojí pevně, nebo nejistě vrávorá.
Takový pocit uzemnění můžeme čerpat z různých zdrojů:
- ze svých vlastních schopností a dovedností
- z pevného rodinného zázemí
- z šťastného partnerského vztahu
- z pracovního naplnění
- z vlastní víry a důvěry v sebe
- z víry v cosi vyššího, co stvořilo, řídí a dohlíží na tento svět
Úplně nejlepší samozřejmě je, pokud člověk prochází životem naplněn láskou a bezpečím na všech těchto úrovních.
Jedním ze způsobů, jak si dát pocítit ten báječný pocit souladu a uzemnění je pobyt v přírodě. Tichá moc přírody je léčivá a nabíjející. Kameny, rostliny, stromy jsou bytosti (nebo jsoucnosti, chcete-li) plné světelné energie a jako bytosti bez vlastní svobodné vůle se plně zachvívají v souladu se zdrojem. Můžeme si je představit jako bytosti, které svou svobodnou vůli mají, ale ony jí všechnu věnují a použijí na to, aby byly v souladu…
Jejich cílem, když to přeložíme do lidské řeči, je: neustále růst a obnovovat se, využívat všechny možnosti, překážky na cestě překonávat, spolupracovat, expandovat, cítit vesmírný řád a žít a být a růst v souladu s ním.
Kořeny jsou pevně uchyceny v zemi, ale jejich koruna směřuje k nebi (a to i v temném lese nebo hustém křoví) – i v tom můžeme vidět velmi silnou symboliku a inspiraci pro náš život člověčí.
Práce (spolu-práce) s přírodou nás může mnohému naučit. Beze slov nám příroda předává své poselství a dary. Inspiruje nás, živí, odívá, krmí, léči… utišuje i těší. 🙂
Lidé dříve žili v souladu s přírodou – ve vesnicích, ve staveních ze dřeva, kamene, proutí… pracovali na loukách, polích, v lesích, na svých vlastních rodinných farmách… Byli obklopeni přírodou neustále, a také zvířaty – chovali krávy, slepice, husy, včely, koně… Živili se čerstvou zeleninou, obilím z okolních polí, ovocem ze svých sadů, domácím mlékem a vejci, sladili si medem a “solili” kořením… Místo léků používali rostliny a bylinky z okolních luk… jako kosmetika sloužily výluhy, odvary a masti z domácích přírodních zdrojů… Rodina žila pohromadě, sousedská výpomoc byla běžnou záležitostí, bylo dost času na popovídání a společné sdílení…
Dnešní člověk ve městě prožívá většinu svého času v oddělení a odpojení, ve shonu a stresu – často celodenně v jemu cizím nebo dokonce nepřátelském prostředí, a to již od nejútlejšího dětství, ne-li přímo od školky. Po cestě (životem) se vytrácí smysl, sounáležitost, spojení… a spolu s tím ono zmiňované uzemnění – chybí jistota, stabilita, bezpečí, důvěra…
Nejlepším způsobem, jak obnovit ztracené uzemnění a načerpat léčivé účinky přírody a jejich sil, je – pustit se do zahradničení. 🙂 Ideálně pak s někým, kdo bude sdílet vaše nadšení a podporovat vaše (dobré a bohumilé) úmysly.
Rádi byste se pustili do zahradničení a nemáte zahradu?
Rádi byste poseděli někde se stejně naladěnými lidmi, ale nemáte kde a nemáte s kým?
Rádi byste zrealizovali své přírodní nápady, ale nemá vám kdo poradit nebo nemáte prostředky?
Rádi byste svým dětem dopřáli pohyb na čerstvém vzduchu v bezpečném prostředí, ale nemáte kam jít?
Rádi byste se občas pohrabali v hlíně, ale nechcete nebo nemůžete si zahradu pořídit?
Nemusíte si zoufat. Všechno, tedy i toto, má své řešení. 🙂
Pokud jste o tom ještě nikdy neslyšeli, pak vězte, že existují jisté “komunitní zahrady”, které mohou být skvělým řešením právě tohoto problému. Můžete se pozeptat ve svém okolí, jestli tam už taková zahrada existuje, případně založení komunitní zahrady iniciovat. 🙂
A co to taková komunitní zahrada je? Jednoduše místo, pozemek, kde spolu pracují (zahradničí) lidé, kteří sami nemají zahradu, nebo na svém pozemku mají málo místa, nebo se jednoduše rádi podílejí na společné práci, baví je něco společného vytvářet. Také se třeba rádi setkávají se svými přáteli v příjemném přírodním prostředí (raději než třeba v baru nebo cukrárně obchodního centra…) a dopřejí svým dětem hraní v přírodě se svými (jejich) vrstevníky. Nemusíte se přitom bát, že budete divní. Komunitní zahradničení má mnoho nadšenců po celé Evropě i za oceánem a pomalu se zabydluje i u nás.
Jednu takovou komunitní zahradu jsme také navštívili. Ač sami máme zahradu velkou a místa na všechny naše projekty tu máme dost, zajímalo nás, jak takové společné (komunitní) zahradničení vypadá a jak funguje.
Přátelé nás pozvali na Den otevřených zahrad na svou zahradu Bohumila, která nejen, že je zahradou komunitní, ale také je založená na principech permakultury, což je zahradničení v souladu s přírodou (a ne proti nebo na úkor ní…) a takové zahradničení nás zajímá. 🙂 Na zahradě Bohumila zároveň provozují dětskou lesní školku, založenou pochopitelně také na přírodních principech, v souladu s přírodou a přirozeným světem dětí. 🙂
Pokud vás zajímá, jak to na takové komunitní zahradě vypadá, můžete se podívat na naše video:
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře