Soulad s přírodou je podstatný, ne-li přímo zásadní.
A to nejen pro člověka…
Čím více se člověk vzdaluje přírodě, jejím vlivům, cyklům, její přirozené moudrosti, tím více se vzdaluje i sám sobě, svojí duši, svému citu, svému rozumu a nakonec i svému duchu. Úměrně tomu se vzdaluje i vztahům, druhým lidem, zvířatům, ptákům, dětem, živlům… CELKU.
Izolovaný člověk – “individualista” je většinou člověk se smutným příběhem. Možná i vítěz, ale smutný vítěz. Jak by vás mohlo těšit vítězství na úkor někoho jiného, vítězství těžce vydřené možná i na úkor sebe sama, vítězství, které vám každou chvíli může být zase odňato – jiným vítězem… Jak se zpívá v jedné slavné písni: “Vítěz bere všechno, poražený zůstává stranou – odpojen od Zdroje…”
Život bez souladu je neustálý boj.
Člověk, který sám ztratil soulad – své spojení se svým vnitřním dokonalým všezahrnujícím božstvím, byl vychováván v chaosu, žil v chaosu a chaos zažívá… bude i nadále tvůrcem chaosu – v životě vlastním i životě kolem sebe. Není pak divu, že “klecoví lidé” by i jiné tvory rádi viděli v klecích. Možná je ani nenapadne, že to jde i jinak. Přece “Vítěz bere všechno – a poražený zůstává stranou”. A protože každý chce být vítěz, v takovém zápasu někdo musí prohrát… Ale opravdu musí?
Pojďme spolu tvořit svět, kde vyhrává každý!
A když každý, pak i takový “ubohý” tvor, jako třeba slepice. 🙂
Příroda i bez člověka (i bez rozumu) zato s nezměrnou inteligencí vytvořila vše dokonale. Každý zde může najít své místo na to, aby se dosytosti vyřádil, zabavil, potěšil, najedl. A pak přijde člověk a řekne: Ne! Já chci víc! A tady už začíná koloběh živoření…
Bohužel živoření i pro ostatní tvory, kteří mají jen minimální možnost se proti člověku “rozumnému” bránit. Svůj ubohý život na této planetě pod vládou člověka “rozumného” musí zažívat i některá zvířata, jako třeba právě zmiňovaná slepice. Naštěstí se najdou i lidé rozumem i citem nadaní, a tak i zvířata mají šanci na šťastný život bez klecí…
Dostali jsme dopis od paní Daniely, která reagovala na to, že jsme se nechali slyšet, že si chceme pořídit slepice. 🙂 Příběh jejích slepiček je krásným dojemným příběhem, který stojí za pozornost:
“Dobrý den, zdravím Šťastné lidi!
My máme slepičky zachráněné z velkochovu z klecí, kterým jsme dali novou šanci na život. Velkochov posílá slepičky, kdy méně snáší na porážku. Což ale neznamená, že už snášet nebudou.
Naše slepičky i po třech letech stále snášejí. Někdy méně, někdy víc. Ale ten pocit, kdy pomůžete živému tvoru žít nový a hlavně krásný život, je úžasný.
Slepičky, když jsme si je dovezli, byly bez peří, bály se vyjít ven, ale když uviděly trávu a zjistily, že se dá jíst, že se mohou popelit venku, ležet jen tak na sluníčku a opravdu si užívat života a ne být zavřené v kleci… to jejich poznávání nového života a jejich radost mě vehnala často slzy do očí.
Po pár měsících se krásně opeřily a jsou nádherné. A za mne mohu říct, že jsou to skvělé parťačky! Venku za mnou stále chodí a když popíjím kafíčko venku, tak často si některá přisedne a chce se nechat hladit. Je s nimi i hodně veselo.
Pro nás jsou to už právoplatní členové rodiny.” 🙂
Děkujeme paní Daniele za krásnou zprávu!
A my slavnostně slibujeme, že naše slepičky se u nás budou mít jako prasátka v žitě, žížaly v hnoji nebo krávy v rodinné farmě… 🙂
Jaké slepičky jsme si vybrali se můžete podívat v našem videu:
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře