„Láska bolí“ je ustálené rčení, které je provázané dějinami umění i praktickým životem, zpívá se o tom v písních a je považované za holý fakt.
Holým faktem ovšem je, že pokud cítíte bolest, pak to není láska …
Jestliže vás láska bolí, pak je to tím, že cítíte něčeho nedostatek – toužíte se toho zmocnit a zároveň cítíte strach – protože i když se vám to možná na chvíli získat podaří, každou chvílí vám to zase může být odňato. Pak se ale nechováte jako milující (lásky-plný, tedy bohatý) člověk, ale jako chudák (od slova chudý), který chce brát, aby vlastnil druhého s jeho obdivovanými vlastnostmi pro sebe …
Láska je vědomí pozitivní rostoucí tvořivé síly, kterou smíme uplatňovat a používat. Láska je pocit hojnosti …
První věc, kterou si musíme jako lidé uvědomit, pochopit a přijmout je, že každý se rodí sám pro sebe!
Malé děti, když se rodí na svět, se nerodí matce, rodině, společnosti, státu… ale jen a jen pro sebe a pro svůj vlastní životní příběh. A povinností rodičů (a státního zřízení) je – zajistit jim k tomu dostatečný prostor…
Čím větší prostor dáte dítěti (pro jeho samostatné myšlení, cítění, vnímání souvislostí a rozhodování), tím samostatnější, zodpovědnější a láskyplnější dítě „vychováte“. (To neznamená, že si bude dělat, co chce ve vašem prostoru, ale v tom svém si může dělat, co se mu zlíbí…) 🙂
Naučte své dítě samostatnosti, sebelásce a zodpovědnosti – tím, že se budete s láskou starat o svůj život, svoji zábavu, svoje tělo, práci, vztahy, rozvoj… a jemu dáte prostor, aby se ve svém životě naučilo dělat to samé. Dejte mu příklad. Víc pro něj nemůžete udělat… 🙂
Život člověka je jako Dar od Vesmíru. Už to, že člověk je na světě, je důkaz, že je tímto světem milován. Láska je tvořivá síla vesmíru – a ta, jako taková sama o sobě, je milující a laskavá …
Lásku můžeme rozlišit – na tu od lidí a na tu od tohoto milujícího zdroje života, který neustále vše tvoří. Může se stát, že když budete očekávat lásku od lidí, že se jí nedočkáte. Ale když si uvědomíte, že ji můžete dát sami sobě, že z tohoto zdroje všeho si ji můžete kdykoliv nabrat, pak nikdy nebudete cítit lásky nedostatek.
Nejste omezeni na vnější zdroje, láska je vždycky s vámi, je ve vás, je prvopočátkem vašeho soukromého vesmíru, JSTE TO VY SAMI …
Každý člověk se rodí sám pro sebe a pro svůj vlastní úkol. Má zodpovědnost za sebe a za to, co se svým životem udělá… Za nikoho jiného zodpovědnost nemá. To si zapamatujte jako základní zákon a každý den připomínejte. 🙂
Slavný výrok: „Člověk je zodpovědný za to, co k sobě připoutal“, není tak docela správný. Nikdo není zodpovědný za to, jak se druhý člověk chová nebo cítí! Zodpovědný je každý jen za své chování nebo cítění – ne za pocity druhého. Nemůžete druhého rozesmutnět, rozbrečet, rozveselit, pobavit, zklamat, naštvat, připoutat…, protože to, jestli se druhý díky vašemu chování připoutá, rozbrečí nebo rozveselí, je jeho vlastní rozhodnutí. V opačném případě bychom byli loutky bez vlastního mozku a vůle. A to v žádném případě nejsme! 🙂
Jsme svobodné bytosti, které si mohou zvolit, jak se chtějí cítit, jak chtějí přemýšlet a jak chtějí žít. Takže se na nikoho ani nemůžete zlobit, jestli vám způsobil nepříjemné pocity… protože pro všechny pocity, které máte, se rozhodujete vy sami.
Nevěřte psychologům, kteří vám tvrdí, že člověk je emocionální bytost, která je řízená svými city, pudy a různými hnutími mysli, které se nedají ovládat… To bychom byli podobní kočce, která vyskočí za každou myší, která běží kolem, nebo žábě, která vyplázne jazyk pokaždé, když kolem letí moucha! Nenechte se zmást.
Jsme velmi mocné duchovní bytosti a jsme schopné se naučit ovládat své tělo, své city, svou mysl, své emoce … Jsme schopni se naučit vidět, vnímat a cítit – co se v našem těle i duši děje, do nejmenších podrobností.
A mnohem víc …
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře