Asertivita – umění sebevědomé komunikace

Určitě znáte slovo “Asertivita”. Některým to zní podivně, ne-li přímo směšně, a mnozí vlastně ani nevědí, co se za tím skrývá.

Asertivita – je komunikační dovednost. A jde tu o opravdové umění! Třeba jako malování nebo hudba. Pokud chcete být malířem nebo hudebníkem (nebo jiným umělcem), stačí pár let danou dovednost studovat, chvíli trénovat – a umělec může být na světě!

Abyste ovšem vládli komunikačními dovednostmi asertivity, což je dovednost SEBE-VĚDOMÉHO vyjadřování, musíte to cítit! Musíte s tím být srostlí, musíte to být VY! Sebevědomí se nedá předstírat, to buď máte nebo nemáte a každá maličkost prozradí …

A tady už je to jako s uměním. Abyste povýšili svou dovednost z povrchní naučené techniky do nesmrtelné oblasti geniality – musíte své umění propojit s Duchem, sladit sami se sebou, se svou vnitřní bytostí. Nechat proud (hudby, pohybu, barev, slov…) svobodně proudit skrze vás. Musíte skutečně BÝT sebevědomí, abyste se tak mohli vyjadřovat. Nemůžete předstírat úsměv se zaťatými pěstmi. Takovými naučenými dovednostmi možná někoho oklamete nebo dokonce ohromíte, ale VY budete vědět, jak se cítíte! A tady jde přece především o vás a o vaše pocity… 🙂

Proto je asertivita učením velmi přínosným. Nejen že učí vnější komunikační dovednosti – vaše nervózní, nejisté, ustrašené, vzteklé, podrážděné či zmatené reakce – nahrazovat reakcemi jistými, jasnými a klidnými, ale především pomáhá takovými opravdu BÝT. 

Nejlepší knihou v této oblasti je kniha Sue Hadfieldové a Gill Hassonové :

Jak být asertivní v každé situaci 

(Grada, datum vydání 2012, 216 stran)

Chcete-li si udělat rychlý přehled o tom, jak na tom se svým sebevědomím, sebedůvěrou, pozitivním náhledem na život a ve finále i vašimi komunikačními dovednostmi vlastně jste – můžete se projít níže uvedenou ukázkou z knihy a najít se v jedné z kategorií – abyste se nadšeně mohli pustit do změny a začít si tvořit takový život, jaký si přejete. 🙂

Asertivní chování

Asertivita je schopnost nejautentičtějšího a nejvhodnějšího vyjádření vašich pocitů, názorů a potřeb. Když jste asertivní, dokážete dát druhým lidem najevo, co chcete a co nechcete. Znamená to v klidu druhým ukázat své potřeby, co je pro vás přijatelné a co nepřijatelné, a jak chcete, aby se k vám ostatní lidé chovali. Máte právo svobodně se rozhodnout, které ze svých myšlenek a pocitů a přesvědčení druhým sdělíte, a které si ponecháte pro sebe. Dokážete přijímat kritiku bez pláče a hněvu. Nedovolíte, aby váš strach z konfliktu umlčel vaši snahu o vyjádření, a jste připraveni nést následky vyjádření svých pocitů a tužeb.

Být asertivní znamená, že nemáte pocit, že musíte každý svůj krok dokazovat a obhajovat. Také nikdy nemusíte být ve stavu, kdy cítíte jako nutnost, aby vám někdo ubližoval. Jste to vy, kdo stanovuje hranice, a právě vy máte oprávnění bránit se před využíváním druhým lidmi, útoky a nepřátelstvím.

Když jste asertivní, jste otevření názorům druhých lidí, ačkoliv mohou být odlišné od názorů vašich. Nesnažíte se dominovat nad druhými, ani se nenecháváte “usadit” jedinou pokořující poznámkou.
Máte dostatek sebedůvěry k tomu, abyste se mohli rozhodnout a přijmout zodpovědnost za to, co říkáte a co děláte. Neobviňujte druhé lidi, když se věci nevyvíjejí podle vašich představ. Dokážete přijmout jak pochvalu, tak kritiku.

Máte pocit, že svět je v pořádku a že jste stejně důležití jako ostatní lidé. 🙂

Agresivní chování

Také agresivní chování a agresivní komunikace spočívá ve vyjádření vašich pocitů, názorů a potřeb, děje se to ale způsobem, který děsí, odmítá nebo ovládá druhého. Když jste agresivní, máte pocit, že musíte neustále něco dokazovat a vynucovat si věci násilím. Když se k vám někdo chová špatně, reagujete hněvem a nepřátelstvím. Spíše než o autentické, upřímné a přímé vyjádření se v případě agresivní komunikace jedná o hrubost, sarkasmus a obviňování.

Agresivita se projevuje ve chvíli, kdy znáte pouze absolutní vítězství nebo absolutní porážku. Vy vyhrajete a ostatní pravděpodobně prohrají. Je to jednostranný proces – říkáte, co chcete nebo nechcete, a přitom neposloucháte nebo neberete v úvahu potřeby a pocity druhých lidí. V agresivitě jde o dominanci a potlačení cizích práv. Je to základní narušení osobních hranic druhých lidí.

Vztah založený na agresivitě jedné osoby se obvykle zhorší, pokud se agresivní člověk nechce změnit nebo pokud ostatní lidé nezačnou být asertivnější.

Máte pocit, že svět je velmi těsné místo a že si svoje místo na slunci musíte vybojovat na úkor ostatních.

Pasivní chování

Pasivní chování a komunikace se vyznačují tím, že nevyjadřujete svoje myšlenky, pocity a potřeby. Necháváte druhé lidi, aby nad vámi dominovali a říkali vám, co máte a co nemáte dělat. Necháte se jimi snadno manipulovat a dovolujete jim, aby jejich potřeby měly převahu nad vašimi. Neříkáte druhým lidem, co chcete a co nechcete nebo co si myslíte. Je pro vás obtížné postavit se za to, co je správné, nebo proti tomu, co je podle vás špatné. Nedokážete ventilovat, jak by se k vám měli druzí lidé chovat. Často pak následujete druhé, i když s nimi nesouhlasíte.

Pokud jste pasivní, většinou se snažíte vyhnout jakémukoli konfliktu nebo napětí. Můžete mít strach z reakce druhých lidí, a tak raději mlčíte a souhlasíte se vším, co vám druzí prezentují. Váš souhlas bývá pak často dezinterpretován. V první řadě si druzí lidé nemusí být vůbec jistí, jaké jsou vaše skutečné pocity, takže je ignorují nebo se o vás vůbec nestarají. Na druhou stranu to může druhým umožňovat, aby využili výhodu, kterou jim tím dáváte, a kladli na vaše bedra úkoly a aktivity, na kterých se ve skutečnosti vůbec nechcete podílet.

Pro ostatní lidi je velmi snadné, aby vás nerespektovali. Pokud se chováte pasivně, můžete být často nerozhodní a nechávat svoje rozhodnutí na druhých. Prostě necháváte věci, aby se děly samy. Jedná se opět o situaci, kdy jeden vyhrává a druhý prohrává. Oni vyhrávají a vy prohráváte. Máte pocit, že nemáte žádná práva – často pak obviňujete sami sebe, když se věci nevyvíjejí tak, jak byste si představovali. Pokud se k vám někdo chová ošklivě a neférově, necháváte svoje pocity nespravedlnosti vřít ve svém nitru a nevyjadřujete je. Vaše pasivní chování může vést k tomu, že jste zklamaní ze svých vztahů s druhými lidmi a že nemáte svůj život pod kontrolou.

Máte dojem, že život je strašně obtížný a že svět je místo, které ve vás probouzí strach a ustrašenost. Potřeby a názory druhých jsou důležitější než ty vaše.

Pasivně agresivní chování

Pasivně agresivní komunikace znamená, že své pocity, názory a potřeby vyjadřujete jen nepřímo, a navíc ne autenticky. (Nepravdivě). Patří k ní chování založené na vyhýbavosti – vyhýbáte se totiž tomu, abyste projevili, co skutečně chcete, a co nechcete.

Pokud jste pasivně agresivní, manipulujete s lidmi, aby dělali to, co chcete. Kontrolujete situace a lidi, ačkoliv to tak na první pohled vůbec nepůsobí. Typickým projevem je, že namísto přímého vyjádření toho, co chcete a co nechcete, vyjadřujete pasivní odpor vůči naplnění potřeb a očekávání druhých. Oddalujete naplnění a provedení různých činností, o které vás druzí požádali, nebo na tyto věci “zapomínáte”. Dokonce můžete kolem sebe vytvářet určitý chaos, takže tuto činnost nakonec udělá místo vás někdo jiný.

Často také potlačujete svůj hněv a frustraci a vyjadřujete je pouze neverbálními způsoby. Když vám soužití s druhými lidmi nepřináší uspokojení uplatňujete model “tiché domácnosti”, častujete druhé “nenávistným pohledem” a pod. Tímto způsobem ale nedáváte druhým účinně najevo, co opravdu cítíte.
Abyste se dostali do konfliktu nebo nemuseli dělat určité činnosti, můžete také používat sarkasmy nebo jiné zjemňující vzorce chování. Můžete také vědomě klást různé překážky nebo nespolupracovat při plnění daného úkolu či cíle. Můžete odmítat zodpovědnost za svůj podíl na příslušných aktivitách a manipulovat s ostatními, aby se rozhodli a dělali věci za vás.

Pokud najdete způsob, jak svést vinu nebo zodpovědnost na druhé, snižujete také vlastní zodpovědnost za své pocity a emoce, které ve skutečnosti svými činy ještě více potlačujete. Prohrál jsem já, prohrál jsi i ty – prohrávají všichni a všichni tím svým způsobem trpí.

Jste velmi obratní v tom, jak získat pozornost druhých. Chodíte třeba velmi zřídka včas na schůzku nebo na večírek Chcete, aby na vás druzí lidé čekali a aby se tak posílila vaše důležitost.

Máte pocit, že svět kolem vás je nefér, chcete se přitom zbavit své vlastní zodpovědnosti a svést veškerou vinu za špatnost světa na druhé.

—

Doporučené čtení: Partnerská komunikace, Vyšší úrovně partnerské komunikace, Charisma a řeč těla …

Facebook komentáře

komentářů