V Jizerských horách nedaleko lázní Libverda najdeme v obci Přebytek posezení s vyhlídkou do krajiny. Stojí tu i socha čerta s tajuplnou šťastnou tváří ve svém nitru.
K místu se podle legendy váže následující pověst:
„Na tomto místě se jednou do roka scházeli všichni svatí s Luciferem a hádali se o duše lidí. Místní sedlák Jíra byl podle svatého Martina tak bohabojný, že nikdá nenaříkal ani nezaklel. Lucifer se tedy se svatým Martinem o duši sedláka Jíry vsadil a ihned povolal všechny čerty a vydal jim rozkazy, jak mají hospodáři škodit. Bylo zrovna na sklonku září, v poli bohatá úroda brambor. Za šera, na rozhraní dne a noci, vlétla do polí celá banda umouněnců pekelných a pole zle podupali, úrodu poničili a žhavým dechem popálili. Ráno vstavší Jíra nad pohromou rukama lomil, povídá však: „Co dělat, bůh dal, bůh vzal. Ještě že mám kravku, kozu a slepice, ti mě do jara jistě uživí“. Lucifer zlostí funěl a ihned poslal čerty, aby protrhli hráz rybníka. Velká voda Jírovi sebrala ohradu, chlév i kurník. Ale ani toto neštěstí nedovedlo Jíru k tomu, aby zaklel či na osud si postěžoval. Lucifer tak rozpoutal velikou bouři a krupobití, ta sedlákovi střechu rozbila, okna vytloukla a chaloupku dočista poničila.
Teď už hospodáři nezbylo zhola nic. Odstěhoval se do odpuštěné pastoušky a robotoval na panském. Lucifer byl v koncích, když tu se k němu přibelhal starý čert a povídá: „Pekelná výsosti, na toho tohle neplatí, já ho dokážu přelstít – malé pokušení a zlomyslnost ho jistě dožene ke vzteku a klení.“
A tak čert Jírovi jednou botu schoval, podruhé mu do ní nalil vodu. Potřetí žitnou kávu solí místo cukrem osladil, napočtvrté podkovu pro štěstí z nade dveří odnesl, a když se Jíra večer z roboty unavený a hladov vracel, chleba sádlem mazaný mu odnesl a sám na kraji lesa zhltnul. A Jíra? Jen se pokřižoval a pravil: „Nechť je krajíc chleba zloději požehnán, jistě měl větší hlad a nouzi než já“. V tu chvíli se nebe zatáhlo, zahřmělo a z hloubi země se ozval Luciferův hlas: “Umouněnče hloupá, peklo se ti uzavírá, na zemi musíš zůstat, dokud si svou neschopnost u hodných lidí neodsloužíš!“ Lucifer potrestal starého čerta za jeho troufalost, ale ve skutečnosti se zlobil sám na sebe, že prohrál sázku se svatým Martinem. A Jíra dál spokojeně žil a radoval se z toho, co mu život nového každým dnem přináší.“
Tolik pověst.
To není nabádání bohatých a mocných k tomu, aby se chudí lidé radovali ze své chudoby, nebojovali za svá práva a pokorně přijímali všelijakou nespravedlnost…
Sedlák Jíra byl prostě moudrý muž, který se rozhodl, že jednoduše bude šťastný (třeba i v pekle). A byl! 🙂
Možná se i jednou rozhodne, že bude žít šťastně – i v ráji, v přebytku… ve zdraví a navždy.
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře