Cestu do pravěku jsme si užili už jednou, když jsme uprostřed peceradských lesů hledali 70 let opuštěný starý lom a v něm jeden z nejkrásnějších kamenů světa gabro.
O této výpravě jsme napsali článek a natočili video, kde nám s určením nalezených kamenů pomáhal kamarád geolog.
Tentokrát jsme se vypravili nad řeku Sázavu do Hornopožáreckého lesa hledat rokli a v ní 200 let staré buky a balvany formující kamenné moře.
Místní starousedlice jednou Vítkovi vyprávěla, že někde v okolí rodinné farmy v Krhanicích, kam občas zajedeme na kolech pro čerstvé mléko, se uprostřed lesů nachází tajemné krásné místo… rokle s mohutnými stromy a mořem obrovských balvanů. To byla jediná indície, kterou jsme měli. 🙂
Zapátrali jsme v útrobách Google a našli v mapách ve zdejších lesích – chráněnou přírodní památku s tajemným názvem Vlčí rokle.
Podle popisu v legendě jde o obloukovitě zahnutou rokli s až 200 let starými buky, vyplněnou kamenným mořem z žulových balvanů velikých až několik metrů, pod kterými protéká potůček.
Bez nejmenších pochyb se jednalo o ono zmiňované “krásné místo uprostřed lesa”, kam jsme se chtěli vydat. A tak jsme s nádechem dobrodružství sedli na kola a vydali se tajemné místo hledat.
Nejprve tam, kde už to známe – směrem k rodinné farmě v obci Dolní požáry.
Po malém mezipřistání u kravína a občerstvení v podobě čerstvého mléka z mlékomatu jsme se pustili širokou silnicí dolů.
Rokle se měla nacházet “uprostřed lesa” a tušení a intuice, že k největším pokladům se dá přijít pouze úzkou nevyšlapanou cestou, nás neomylně navigovala stočit směr a vydat se vzhůru do lesů…
Cesta loukou a lesem příjemně ubíhala. Kochali jsme se rybníčky, čerstvým jarním listovím a botanik – Mínečka objevenými květinkami! 🙂 Po cestě jsme ochutnali šťovík, pampelišky i česnáček, obdivovali mohutné blatouchy, puntíkaté listy plicníku lékařského, temně modrý zběhovec lesní i žlutou hluchavku pitulník.
Co chvíli jsme se ocitali na rozcestí, a tak Vítek na mobilní navigaci sledoval, zda udržujeme správný kurz. 🙂
Brzy jsme narazili na značenou turistickou cestu, po které jsme se “po červené” pohodlně dostali z Dolních Požárů na rozcestí Horní Požáry.
Celá tato oblast Posázaví je známá výskytem kamene. Jak jsme se dočetli ve zdejší kronice, pokud dříve místo formovalo lid a jejich profese, pak typickým charakterem a profesí zdejší by byl kameník. A názvy obcí jako Kamenný újezdec, Kamenný přívoz nebo Skalsko tomu napovídají. Kolem je také spousta kamenolomů a štol a v okolí Jílového se dříve dokonce těžilo zlato.
Vlčí roklí, kam jsme se vypravili, prý přímo “protéká” kamenné moře z granodioritových balvanů – hlubinných vyvřelin karbonského stáří. Zajímavostí je i rozsáhlý porost mohutných buků, takzvaná acidofilní bučina, kde pod ní téměř chybí keřové a bylinné patro. Kyselá půda v kombinaci s kamenným podložím, pomalu tlejícím bukovým listím a slabou světelnou propustností vytváří prostředí, které většina rostlin nesnese, a proto tam z květin a keřů rostou jen nejotrlejší druhy.
Jak jsme se přibližovali k Vlčí rokli, světla a květin ubývalo. Zato přibývalo kamenů roztroušených pod všudepřítomnými majestátnými buky. Okolí prostupovalo ticho, svěží jarní zeleň bukového listí a temně zelený mech na povrchu žulových balvanů.
“Tady někde už musí být to moře!” vykřikovali jsme svorně u cedule s nápisem: “Přírodní památka“, zatímco jsme poskakovali po kamenech, pod kterými bublal potůček.
A opravdu! Cesta dolů roklí se začala komplikovat a připomínat zmiňovaný pravěk – zelený mech, kapradiny, tu tam neznámé fialové kvítky… přes cestu popadané mohutné kmeny starých buků. Kameny se měnily na větší a větší, až už měly rozměry obrovských zelených balvanů. Jejich kumulace v dolní části rokle opravdu vytvářela dojem, jakoby temným bukovým lesem protékal kamenný potok.
Dolní část rokle byla snad ještě krásnější…
A protože jsme celou cestu dokumentovali na kameru, vy si teď můžete vychutnat výlet s námi…
Podívejte se na video. 🙂
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře