Jednou přišel k slavnému zenovému mistru Hjang Bongovi žák, poklonil se a řekl: “Mistře, prosím, pouč mě o Dharmě.” (Dharma je buddhistický termín pro nejvyšší pravdu, kterou mistři mají, znají a vyučují).
“Je mi líto,” odpověděl Hjang Bong, “ale má Dharma je příliš drahá.”
“Kolik stojí?”
“A kolik můžeš zaplatit?”
Žák sáhl do kapsy a vytáhl pár mincí: “To je všechno, co mám.”
“I kdybys mi nabízel kus zlata velký jako hora, má Dharma je ještě dražší,” řekl Hjang Bong.
Žák tedy odešel cvičit zen. Po pár měsících tvrdého tréninku se vrátil a řekl: “Mistře, dám ti svůj život. Budu dělat vše, co mi přikážeš, budu tvým otrokem. Prosím, pouč mě.”
Hjang Bong odpověděl: “I kdybys mi nabízel tisíc životů, má Dharma bude ještě dražší.”
Žák odešel skutečně zarmoucen. Po několika měsících tvrdého cvičení se zase vrátil a řekl: Dám ti svou mysl. Poučíš mě teď?”
“Tvá mysl je vědrem páchnoucího smetí. K čemu by mi byla?
I kdybys mi nabízel deset tisíc myslí, má Dharma bude ještě dražší.”
Žák znovu odešel a vytrvale cvičil. Po jisté době poznal, že celý vesmír je prázdný. Vrátil se tedy k mistrovi a řekl: “Teď už chápu, jak drahá je tvoje Dharma.”
“Hjang Bong se zeptal:”Jak tedy?”
Žák vykřikl: “KHÁÁÁÁC!”
Hjang Bong na to odpověděl: “Ne, je ještě dražší!”
Žák odešel beznadějně zmatený a slíbil si, že nepřijde k mistrovi, dokud nedosáhne dokonalého osvícení.
Jednou ten den přišel a žák se vrátil k mistrovi.
“Mistře,” řekl, “teď už opravdu rozumím:
Nebe je modré a tráva je zelená.”
“Ne, ne, ne,” řekl Hjang Bong, “má Dharma je mnohem dražší než tato.”
Nato žák vztekle vykřikl:
“Chápu, nepotřebuju tvoji Dharmu. Vem si ji a strč si ji do prdele!”
Hjang Bong se rozesmál. To žáka ještě více rozzuřilo. Otočil se, a když překračoval práh, Hjang Bong zavolal:
“Počkej chvilku!”
Žák otočil hlavu.
“Neztrať mou Dharmu.”
Když žák uslyšel tato slova, dosáhl osvícení.
(Z knihy učení zenového mistra Seung Sahna Odklepávání popela na Buddhu)
—
Pravdu si nekoupíme od žádného mistra, nosíme ji celý život v sobě, jen se nám občas schová za mraky (myšlenek, pochybností, obav…) a mnozí, nejen mistři, ale často právě různé životní situace nám mohou pomoci ji v sobě znovu nalézt…
Pravda je právě TEĎ, v tomto okamžiku, ale získat ji, trvá mnohdy staletí…
Někdy je Pravda velmi absurdní, v momentech, kdy se domníváme ji mít, od ní můžeme být paradoxně nejdál, zato v momentech, kdy se o ni nestaráme a necháme se unášet prostou spontaneitou přítomného okamžiku, může být na dosah…
Jakmile obsáhneme Pravdu, naše mysl bude jako čisté zrcadlo, rozpory zmizí a celý svět se stane Jedním…
A o tom je život. 🙂
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře