Letos jsme k Novému roku dostali od Života pěknou nadílku! Nejen, že začalo sněžit a mrznout, ale po cestě z nákupu nás potkalo pěkné nadělení…
“Vítku, tady něco mňouká, slyšíš to?” Mína udělala na kole rychlou otočku a začala hledat příčinu usilovného mňoukání. “Jo, taky to slyším”, přidal se Vítek a chvíli jsme na kolech kroužili mezi autobusovým a vlakovým nádržím…
“Tady je!” zavolal po chvíli Vítek a opravdu: na silnici se zoufale motalo malé zmrzlé vyplašené a nastydlé kotě.
“Bože, vždyť jsou mu sotva 3 měsíce!” vykřikla Mína, “asi ho někdo vyhodil, podívej, jakou má žízeň!…” Kotě se snažilo napít z kaluže, ale bylo 5 pod nulou a voda v louži byla zmrzla… “Slyšíš, jak chraptí?” Mína vzala krásné zrzavé koťátko něžně do rukou. “Nemůžeme ho tu nechat, to by v tom mrazu nepřežilo.” “No dobře, vykurýrujeme ho a pak se uvidí,” souhlasil Vítek.
Poptali jsme se pro jistotu ještě na nádraží, jestli neví, čí by bylo. “Asi nechtěný dárek…” znělo resume nádražáků a už jsme si malé chroptící koťátko spolu s nákupem odnášeli domů.
Do života nám přišlo kotě.
Obvyklá první myšlenka člověka v takové situaci je: Co s ním? Další hladový krk, další starost do domu?…
Co když tu otázku ale otočíme, když jí položíme třeba takto: Co mi to kotě přinese? (spíš než, co mi vezme). Mohlo by dokonce uživit ono mě? Mohlo by se o mě postarat?
Otázka je to možná absurdní, výsledné odpovědi nás však přivedou do úplně jiných dimenzí…
Co všechno mi kotě může přinést? Začněme s výčtem přínosů a uvidíte, že toho není zrovna málo:
- trpělivost (až budu čistit počůrané deky a koberce a vysvětlovat kotěti, kde je záchod)
- péči (až budu kotě ošetřovat z nemoci a pravidelně krmit)
- zájem (až budu pozorovat, kde je, co dělá a jak se mu daří)
- ohleduplnost (až budu našlapovat zlehka a dívat se kolem, abych kotě nezašlápla)
- sdílení (až kotě nechám podílet se na mém gauči, židli, domě… a přenechám mu podíl ze svého jídla)
- víru (že neubude z mého krajíce a z mých financí a Život mi přinese na záchranu kotěte tolik prostředků, kolik budu potřebovat).
My lidé jsme tu na světě proto, abychom se učili, rozvíjeli, zlepšovali, rozšiřovali své vědomí, vědomosti, hranice… a překračovali své možnosti a limity.
Každá nová příležitost, nám pomáhá:
- něco se o sobě dozvědět
- pochopit, že máme možnost volby a naučit se volit správnou (a tu nejlepší) reakci
- poznat své reakce a překročit je. Nahradit ty omezené lepšími, rozšířenějšími, velkorysejšími, vznešenějšími – svobodnějšími.
Příležitost přichází – my odpovídáme.
Vesmír se ptá – my odpovídáme.
Každá příležitost, která do našeho života přichází, je pro nás dar, šance – pozvednout se, ukázat, zlepšit, mít víc, dát víc, cítit se dobře…
… A kdy se budeme cítit dobře? Především tehdy, když příležitost nepromarníme!
Když na životní výzvy odpovíme ANO! a půjdeme DO AKCE, a když to navíc uděláme NADŠENĚ A S RADOSTÍ, máme tu trojici pocitů, kterých když se přidržíme, tak nás budou každou vteřinou povznášet a blaženost našeho života jen vzroste.
Ano, kotě by nás mohlo v lecčems omezit a ledacos nám “vzít”, ale proč by mělo? 🙂 Možnosti našich láskyplných reakcí jsou neomezené!
Nemáte peníze, abyste kotě uživili? Najděte je! Možná to kotě přišlo naopak uživit vás. Rozhodně vám pomáhá rozvinout všechny ty vaše dobré vlastnosti, které vám časem poslouží i ve vaší práci: člověka laskavého, trpělivého, pečlivého, obětavého, ohleduplného, nadšeného, akčního a radostného… totiž jistě každý uvidí rád v jakékoliv životní situaci, v práci i v podnikání! 🙂
—
Na tomto Příběhu kotěte jsme si ukázali, jak všechno, co se nám a s námi v životě děje, je pro nás darem. Jeho dosah si často uvědomíme až později. I ta nejobtížnější situace pro nás ve výsledku může být tím největším přínosem. Stačí si přestat všímat toho, co nám život nedovolí nebo bere a začít být vděčný za to, co všechno se můžeme naučit, uvědomit si a PRO – ŽÍT … 🙂
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře