“Je to bezva!”
Tuhle větičku si Vítek oblíbil a vykřikuje ji doma každou chvíli a skoro na vše:
“Výborné ráno, jsi bezva!… Dám si čajíček, to je bezva!… Ahoj kočky, jste bezva!…” dokonce i rybičky v akváriu zdraví tímto veselým pokřikem. 🙂
Může se to zdát směšné, zjednodušené nebo primitivní, ale ve svém důsledku je to velice účinná mántra.
Pokud ji nebudete vykřikovat bezmyšlenkovitě, jen tak pro legraci, nebo jako provokaci (abyste naštvali své kolegy v práci), ale vyslovíte ji s opravdovým rozmyslem a jasným záměrem, ucítíte, jak mocný je to nástroj uvědomění.
Je ale opravdu všechno ve vašem životě bez-vad?
Když jsme se vyspali dorůžova a všechno se nám daří, je snadné naše nadšení vykřikovat, vytrubovat nebo vyzpěvovat do světa. Ale dokážete si pozitivní naladění udržet i když to kolem zrovna růžově nevypadá?
Co když vám třeba ujede autobus na důležitou schůzku, šef se po vás celý den vozí, sousedův pes vám jde na nervy, děti vás “zlobí”, partner ignoruje, ekonomika se hroutí… Dokážete i tehdy cítit spojení se svým svým Zdrojem? Se Zdrojem svého klidu, bezpečí, jistoty, víry, lásky a síly…? Dokážete i přes to všechno stále vnímat, že je to bezva?
V určitém bodě našeho vývoje nám dojde, že všichni si tak jako tak pořád dělají, co chtějí! Ne a ne dělat to, co bychom chtěli nebo uznáváme za vhodné (slušné, správné, morální, samozřejmé, logické, žádoucí, normální…) my. Nemáme nad tím žádnou moc.
“No chápeš to?! Jak to mohl/a udělat?!” pozastavují se mnozí nad činy druhých.
Kde jsou otázky, jsou i odpovědi. Kdyby tuto větu pronášeli jako otázku s opravdovým zájmem dozvědět se víc (a ne jako závěr s pachutí výčitek…) pak by také odpověď nalezli…
Jak to mohli udělat? Jednoduše! 🙂 Jako svobodná bytost máme svobodnou volbu, můžeme si vybrat – jak zareagujeme a jak se zachováme. V tomto světě extrémů máme možnost a právo si vybrat a zvolit COKOLIV chceme. VŠECHNY reakce jsou dostupné!
Co víme o světě druhého člověka, abychom mohli soudit jeho rozhodnutí? (Vždyť nevíme dost ani o životě vlastním…) Může mít za sebou desítky, stovky možná miliony zkušeností, a ne všechny musely být příznivé a povzbuzující. Suma toho všeho pak rozhoduje o tom, jakou volbu zvolí a jaké rozhodnutí učiní. A pak se může těšit na výsledky! 🙂 Podle nich pozná, jestli jsou jeho rozhodnutí přínosná a jestli ho k jeho cílům přivádí.
O tom je tento svět, v tom spočívá proces učení, proto jsme tady: abychom se naučili používat svou vůli – směřovat ji k cílům, které chceme, ve spolupráci s ostatními a v souladu s celkem.
Je jen a jen na každém z nás, aby si ve svém světě posoudil, která rozhodnutí přináší prospěch, budují, tvoří a přivádí nás blíž k našim cílům… a která jsou spíše destruktivní.
Když vás někdo vytočí, rozzlobí nebo zklame (protože se zachová podle své vlastní vůle a ne podle vašich očekávání nebo předpokladů) a zkazí vám tím den, poděkujte mu. Možná byste mu mohli i zaplatit… Určil vám totiž zadarmo diagnózu vašich lpění! 🙂 To, na čem nejvíce lpíte, vás totiž obvykle také nejvíce rozhořčí.
Mnohým jde o to, aby se chovali správně, aby byli hodní, aby dobře vypadali, aby se zavděčili… ale před kým a komu? Lidé to většinou neocení a Bohu je to srdečně jedno. Ten na ničem nelpí! 🙂 V rámci své božské komedie je otevřen jakékoliv možnosti a vyhovuje mu jakýkoliv vývoj událostí.
Zvykli jsme si chválit a do nebe vynášet ty, kteří se chovají vzorně, vždy slušně, jsou vykoupaní, vyleštění, učesaní, oblečení podle poslední módy, vždy drží své slovo, mluví přesně, chodí včas a vždy jsou připravení nám pomoci… Ti jsou bezva!
Daleko větší službu nám ale udělají ti, kteří jsou pravým opakem našich očekávání! Tehdy se totiž o sobě dozvídáme nejvíce! Vytrhávají nás z našich strnulých konceptů – a tím nám pomáhají se otevřít NEKONEČNU možností, které je u Boha jediné “přijatelné”. Podle knih Michaela Newtona “Učení duší” a “Vztahy duší” je to (byť by šlo i o nepříjemnosti či týrání) dokonce součástí naší předchozí vzájemné dohody!
Proto blahořečte těm, kteří vám zlo činí 🙂 jak už říkal Ježíš… Ne proto, že by zlo bylo žádoucí a že bychom ho schvalovali, obhajovali nebo podporovali, ale proto, že nám tím pomáhají vyrůst! Vyrůst nad naše dětinské, malicherné, naivní, sobecké, ustrašené a nevědomé reakce.
Takzvaný “Bůh” nesoudí nic. To člověk si zvykl vynášet soudy o tom, co je nebo není (podle něho) správné a odstřihává se tím od plnosti ŽIVOTA!
Není naší věcí, jak se ten druhý chová… To, jak se chová a jaké volby činí, je součástí jeho vlastního příběhu a jen a jen jeho věcí! Nic nám do toho není – my máme na starosti jen jeden život – a to ten náš.
A nemusíme se bát, že by se nám mohlo něco zlého (díky zlovůli ostatních) stát. Součástí této božské komedie je zakódován i princip spravedlivého uspořádání. A spravedlnost spočívá v tom, že co zasejeme, to sklidíme. Jsme tvůrci naší reality – vidíme, vnímáme, zažíváme, žijeme, jsme… jen to, co sami vyzařujeme! 🙂 Jakou realitu si (svým myšlením, cítěním, uvažováním, chováním, přesvědčením…) tvoříme, v takové budeme žít.
A tak, když se vám (nebo někomu druhému) něco nepodaří – úplně stačí: “JÍT DÁL – a nehřešit více!” 🙂 Jak zněla také nejčastější Ježíšova rada. Prostě když se jeden postup neosvědčí, zvolíme příště jiný. Není potřeba kolem toho rozviřovat žádný emocionální nebo mentální kolotoč, nebo jako za časů Krista (a v Islámských zemích dodnes) proti někomu dokonce pozvedat kameny…
Každá nová situace, která do našeho života přichází, i kdyby byla jakkoli bolestná nebo nepříjemná, nám pomáhá – dozvědět se něco o sobě. Vynáší na povrch naše skrytá přesvědčení, očekávání a názory, na kterých ulpíváme. To nám pomáhá je s láskou propustit – a vyrůst do šťastnějšího, otevřenějšího, pozitivnějšího a plnějšího života.
Žijeme, učíme se, a rosteme…
A to je bezva! 🙂
Stáhněte si zdarma náš e-book Jak být šťastný a seznamte se s našimi zásadami šťastného života. 🙂
Šťastní lidé 
Nejnovější komentáře