Život je hra – příběh o dvou mistrech

ŘekaNa břehu řeky se potkali dva mistři, budeme jim říkat duhový a černý.

Uctivě se pozdravili, posadili se pod stromy a meditovali.

Černý mistr meditoval se zavřenýma očima. Duhový jakoby ani nemeditoval, spíš jen tak seděl a bystrým pohledem sledoval vše kolem.

Když uplynul čas meditace, černý mistr vstal, protáhl se a prohlásil: „Život je hra. Dnes si budu celé odpoledne hrát s řekou.“ Svlékl své černé šaty, ponořil se do vody a celé hodiny se v řece potápěl. Občas holýma rukama ulovil i nějakou rybu ukrytou pod kameny.

„Ano, život je hra. Dnes si budu celé odpoledne hrát s řekou,“ pomyslel si i duhový mistr. Potopil se do řeky, a když se vynořil, v ruce držel plastovou lahev. Celé hodiny se duhový mistr potápěl v řece a lovil z ní věci, které tam nepatří. Plastové lahve, kusy polystyrenu, plechovky od piva, staré zrezivělé kolo…

„Že se ti chce tahat s tím harampádím“, pokřikl občas černý mistr na duhového. „Život je přeci hra, tak si hraj.“ Duhový mistr jen pokývl hlavou.

OdpadkyVečer oba mistři odcházeli od řeky. Duhový táhl velký pytel odpadků. Černý odcházel s několika ulovenými rybami. „Ryby prodám na tržišti a budu mít na večeři,“ pochválil černý mistr svůj plán. „A co ty budeš dělat s pytlem odpadků?“ Duhový mistr se na černého usmál a povídá: „Život je hra, tak si hraju.“

Na tržišti se kroky obou mistrů rozešly. Černý mistr prodal své ryby a dopřál si pořádnou večeři. Duhový mistr se jen napil vody z kašny a odpadky zanesl za veřejnou skládku.

Následující den se oba mistři opět setkali u řeky. Jak se dalo čekat, černý mistr se opět celý den potápěl a lovil ryby pod kameny. Duhový mistr se tentokrát procházel po břehu a sbíral odpadky poházené na břehu.

„Pojď si nalovit nějaké ryby, ať zas večer nemáš hlad“, volal na něj černý mistr. Duhový se jen usmíval, jako by měl něco za lubem.

A tak to šlo den za dnem celý týden. Sedmého dne po ranní meditaci se duhový mistr pomalu procházel kolem po břehu. Jakoby poslouchal, jestli k němu řeka promluví. Vkročil do řeky, chvíli se brodil rákosím, jakoby cosi hledal. Po chvíli hledání zalovil rukou ve vodě a cosi vytáhl.

Přistoupil k černému mistrovi a podal mu starou škebli. Ten ji otevřel a v ruce se mu zaleskla obrovská perla. Tak velká, že kdyby ji prodal, mohl by si koupit velký dům. Co dům? Palác by si mohl koupit.

Duhový mistr se zadíval na černého, usmál se a povídá: „Život je hra. Co řece dáš, to ti vrátí.“

 

Perla

 

Život je hra. Hrajeme ji 24 hodin denně celý život a kolikrát si ani neuvědomujeme, podle jakých pravidel se hraje. Jak získáváme zkušenosti, dochází nám, že pravidla jsou jiná, než jsme si původně mysleli.

Některá z pravidel šťastného života jsme uvedli v eBooku (zdarma ke stažení) Jak být šťastný.

 

Facebook komentáře

komentářů

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *