Kéž jsou šťastny všechny bytosti… Příběh slepice

Soulad s přírodou je podstatný, ne-li přímo zásadní.

A to nejen pro člověka…

V souladu s přírodou

Čím více se člověk vzdaluje přírodě, jejím vlivům, cyklům, její přirozené moudrosti, tím více se vzdaluje i sám sobě, svojí duši, svému citu, svému rozumu a nakonec i svému duchu. Úměrně tomu se vzdaluje i vztahům, druhým lidem, zvířatům, ptákům, dětem, živlům… CELKU.

Izolovaný člověk – „individualista“ je většinou člověk se smutným příběhem. Možná i vítěz, ale smutný vítěz. Jak by vás mohlo těšit vítězství na úkor někoho jiného, vítězství těžce vydřené možná i na úkor sebe sama, vítězství, které vám každou chvíli může být zase odňato – jiným vítězem… Jak se zpívá v jedné slavné písni: „Vítěz bere všechno, poražený zůstává stranou – odpojen od Zdroje…“

Život bez souladu je neustálý boj. 

Člověk, který sám ztratil soulad – své spojení se svým vnitřním dokonalým všezahrnujícím božstvím, byl vychováván v chaosu, žil v chaosu a chaos zažívá… bude i nadále tvůrcem chaosu – v životě vlastním i životě kolem sebe. Není pak divu, že „klecoví lidé“ by i jiné tvory rádi viděli v klecích. Možná je ani nenapadne, že to jde i jinak. Přece „Vítěz bere všechno – a poražený zůstává stranou“. A protože každý chce být vítěz, v takovém zápasu někdo musí prohrát… Ale opravdu musí?

Pojďme spolu tvořit svět, kde vyhrává každý!

Klíč

A když každý, pak i takový „ubohý“ tvor, jako třeba slepice. 🙂

Příroda i bez člověka (i bez rozumu) zato s nezměrnou inteligencí vytvořila vše dokonale. Každý zde může najít své místo na to, aby se dosytosti vyřádil, zabavil, potěšil, najedl. A pak přijde člověk a řekne: Ne! Já chci víc! A tady už začíná koloběh živoření…

Bohužel živoření i pro ostatní tvory, kteří mají jen minimální možnost se proti člověku „rozumnému“ bránit. Svůj ubohý život na této planetě pod vládou člověka „rozumného“ musí zažívat i některá zvířata, jako třeba právě zmiňovaná slepice. Naštěstí se najdou i lidé rozumem i citem nadaní, a tak i zvířata mají šanci na šťastný život bez klecí… 

slepice zlaté wyandotky

Dostali jsme dopis od paní Daniely, která reagovala na to, že jsme se nechali slyšet, že si chceme pořídit slepice. 🙂 Příběh jejích slepiček je krásným dojemným příběhem, který stojí za pozornost:

„Dobrý den, zdravím Šťastné lidi!

My máme slepičky zachráněné z velkochovu z klecí, kterým jsme dali novou šanci na život. Velkochov posílá slepičky, kdy méně snáší na porážku. Což ale neznamená, že už snášet nebudou.

Naše slepičky i po třech letech stále snášejí. Někdy méně, někdy víc. Ale ten pocit, kdy pomůžete živému tvoru žít nový a hlavně krásný život, je úžasný.

Slepičky, když jsme si je dovezli, byly bez peří, bály se vyjít ven, ale když uviděly trávu a zjistily, že se dá jíst, že se mohou popelit venku, ležet jen tak na sluníčku a opravdu si užívat života a ne být zavřené v kleci… to jejich poznávání nového života a jejich radost mě vehnala často slzy do očí.

Po pár měsících se krásně opeřily a jsou nádherné. A za mne mohu říct, že jsou to skvělé parťačky! Venku za mnou stále chodí a když popíjím kafíčko venku, tak často si některá přisedne a chce se nechat hladit. Je s nimi i hodně veselo.

Pro nás jsou to už právoplatní členové rodiny.“ 🙂

Děkujeme paní Daniele za krásnou zprávu!

A my slavnostně slibujeme, že naše slepičky se u nás budou mít jako prasátka v žitě, žížaly v hnoji nebo krávy v rodinné farmě… 🙂

Jaké slepičky jsme si vybrali se můžete podívat v našem videu:

 

Facebook komentáře

komentářů

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *