Boží dopuštění – Zákon svobody – Jak naše myšlenky tvoří náš svět

Pokud jde v našem životě všechno jako po másle, náš životní způsob nám vyhovuje a my jsme šťastní…, ani nás nenapadne zabývat se nějakým sebe-zpytem a hledat alternativy.

Pokud ale uvnitř cítíte, že tu něco nehraje (NE HRA je) – že váš život není zábava, ale dřina; že nezní jako líbezná píseň, ale většinu času jste rozladění nebo dokonce už delší dobu hrajete a zníte vyloženě falešně…), potom si většinou začnete klást otázky po smyslu toho, co děláte. Možná dokonce upadnete do deprese nebo do nemoci. Nebo začnete hledat nějaký „vyšší smysl toho všeho“…

Hledat nějaký „vyšší smysl“ – řád, šablonu (společnou pro všechny), většinou není zapotřebí. Každému stejně dává smysl něco jiného. Co jednoho baví, druhého nudí a naopak.

Hledat společnou – pro všechny platnou, takzvaně Boží, šablonu, nejen, že není zapotřebí, dokonce je to spíš na škodu. Historie nám ukázala, jak vražedné je přijetí myšlenky: „Jistý ŘÁD je jediný platný a směrodatný pro všechny. Nebo: „Tento řád je jediný platný a my ho MUSÍME dodržovat.“  … Odtud už je jen krůček k myšlence: „Tento ŘÁD je jediný platný, my ho musíme dodržovat (nebo nás Bůh potrestá) a vy ho taky BUDETE dodržovat (nebo vás potrestáme)…

Tady už začíná základní omyl: přijetí Univerzálního Boha s jeho přikázáními – platného a povinného pro všechny. A neobhájíte to tvrzením, že: „Bůh přece nepřikazuje, ale doporučuje…“

Zákon svobody

Není lepší nebo horší rozhodnutí, jsou jen (dobré) zkušenosti. – V takovéto perspektivě není „dobrý bůh a jeho dobré rady/přikázání“… zapotřebí!

Je jen Svoboda volby a následné (příjemné nebo nepříjemné) zážitky, které nás v konečném důsledku vždy vedou k dobru – k lepšímu uvědomění, k většímu rozšíření, k větší jasnosti a k lepší volbě. Není zapotřebí, aby to ještě někdo další (nějaká vnější autorita – rodič, učitel, státník, nadřízený, Bůh…) posuzoval, schvaloval nebo hodnotil.

Jsme svobodné energetické vědomé bytosti – s touhou po rozvoji, zkoumání, zábavě, vzdělávání… (A že chvíli odpočíváme, byť bychom si na pauzu vyhradili třeba celý jeden život, na tom faktu nic nemění). Rozšíření, rozvoj, pohyb, expanze je naše základní nastavení, naše primární fyzikální podstata. 

Je osudovou chybou myslet si, že existuje nějaká POVINNÁ ŠABLONA PRO VŠECHNY (kterou stvořila a o které rozhoduje nějaká univerzální autorita, Bůh). Žijeme ve svobodném světě (vesmíru) – a každý má právo zkusit si a zažít to, co chce a co potřebuje (byť by to měl být na čas třeba i pocit nesvobody). Všechno, co se na světě děje, se děje podle fyzikálních matematicky přesných zákonů a jedním z hlavních zákonů je Zákon Svobody. Nebo ještě lépe – Zákon svobodné VOLBY (rozhodnutí).

Není proto třeba se ničeho bát – v zákoně samém máte oporu. 🙂 Nic z vnějšku nemusíte kontrolovat nebo ze strachu chtít ovládat. Máte svobodnou vůli – zvolit si, co chcete zažít. Takže jediné, čeho byste se mohli „bát“, jste vy sami – vy a vaše rozhodnutí. Vždycky se ve svém světě střetáváte jedině s tím, kam jste svůj život svými rozhodnutími a záměry nasměřovali.

Nic se vám nemůže stát – a jestli se vám něco stane, pak jste k tomu předtím, byť podvědomě, dali své svolení… (Svobodná vůle spočívá například i v tom, že pokud chcete učinit například zkušenost: „Chci zabít“, pak podle zákona svobodné volby se střetnete s tím, kdo se předtím svobodně rozhodl pro zkušenost „Chci být zabit“, ať už ho k tomu vedly jakékoliv důvody a ať už si své rozhodnutí uvědomuje nebo ne…)

Žijeme ve svobodném světě. A všechno, co se nám stalo nebo děje, se děje proto, že si to sami z nějakého důvodu přejeme (pro náš posun, pro naše zkušenosti, pro naše uvědomění, pro zábavu…) Bůh to nedopustí. To my sami to všechno dopouštíme, protože to CHCEME z nějakého důvodu zažít.

Stvořitel

Žádný „Bůh“ ani není. JE JEN VĚDOMÍ. A to Vědomí je ve všem a stvořilo vše. Za účelem a z důvodu pohybu, expanze, pulzace, živosti, vibrace, hry… Toto Vědomí stvořilo i to, co známe pod označením „Bůh“. Onen známý autoritativní a neměnný a pro všechny povinný Bůh – je (s)myšlenka ve Vědomí.

Člověk sám si vytváří všechny své anděly nebo démony, člověk sám si vytváří své peklo nebo nebe. Pokud přijmete myšlenku, že existuje peklo – pak pro vás peklo začne existovat. Pokud přijmete myšlenku, že žádné peklo není – pak budete žít v ráji. Pokud přijmete myšlenku, že existuje jediná neměnná struktura a nazvete ji třeba BŮH – pak pro vás začne existovat…

A vy máte problém. Ta struktura se časem osamostatní (nakolik uvěříte, že je samostatná) – začne vám udělovat své příkazy (nakolik jí svěříte nad sebou svou moc) a vy se jí začínáte ptát: „Co mám dělat?“

… A tehdy přichází Desatero …

Říkáte si (protože jste to někde od někoho slyšeli, nebo četli, nebo protože vám dostatečně výhrůžně či sugestivně zdůraznili přínos víry nebo dokonce církve): „Bůh nás stvořil a radí nám, co máme dělat.“ A zapomněli jste, že to vy (VĚDOMÍ) stvořilo myšlenku Boha, kterého žádáte o rady…

Pokud se víc lidí shodne na tom, že existuje Bůh – pak začíná pro většinu existovat. Pokud by se všichni shodli na tom, že Bůh není, pak by v našem kolektivním vědomí – a následně ani v našem životě, v naší realitě, nebyl…

Znáte to z praxe: Pokud se na něčem shodne většina – a vy si to (co většina) nemyslíte… pak vy budete „ten divný“ a budete mít s nimi problém. Pokud se většina shodne, že „ten divný“ má právo na svůj názor a existenci, pak je to ještě v cajku.

Ale jakmile se většina shodne na tom, že: „Náš názor = (Náš) Bůh. A Bůh je povinný pro všechny…“ tak tehdy začíná koloběh martírií, který známe z dějin až do dnes: Povinné přijímání víry, povinná školní docházka, povinné vzdělávání, povinný nábor vojáků, povinné očkování, povinné takové (nebo onaké) chování, povinná četba, povinné… všechno!

… A pak už je jen krůček k (povinné) myšlence: „Kdo si nemyslí to, co my, nemá právo na existenci.“ Pokud takovou myšlenku přijmete za svou, dříve nebo později vás donutí jednat:

  • Povinné přijetí láskyplného křesťanského Boha – pod hrozbou trestu smrti známe z historie všichni…
  • Islámisté vás ještě i dnes láskyplně zastřelí (a to ještě v lepším případě), pokud nebudete povinně milovat a dělat to, co dělají a milují oni…
  • Vláda vás láskyplně strčí do kriminálu a láskyplně vám například odebere děti a strčí je do pasťáku, když je nebudete povinně nutit chodit do (jejich) školy, aby se tam učili tomu, o čem rozhodli, že je nutné a správné, oni – ona pověstná „většina“…

Vy samozřejmě budete zastřelen nebo bručet v kriminálu – pouze pokud jste předtím přijali ve vědomí za svou myšlenku, že oni jsou mocnější než vy… 🙂 Nakonec jste si i sami zvolili, do jaké doby a politické a společenské situace se CHCETE narodit a čemu CHCETE čelit. To všechno proto, abyste upravili své myšlenky do přijatelnějšího a hravějšího tónu. Na nikoho a na nic se proto nemusíte zlobit – vše, co se dělo a dít bude, jste si zinscenovali sami, protože svoboda je ve všem! 🙂

Svoboda

Všichni ti „uprchlíci“, kteří se například teď na nás valí ze všech stran, vlastně prchají sami před sebou. Prchají před svými vlastními myšlenkovými pochody, které jim už dlouhodobě neslouží, které terorizují je i jejich okolí… (Můžeme jim pomáhat podle libosti, ale nesmíme – ve vlastním zájmu – přijmout jejich myšlenky…)

V evangeliu svatého Jana se v Bibli o (s)tvoření světa dočteme toto: „Na počátku stvoření všeho – bylo slovo, to slovo bylo částí jediného boha (myšlenka ve vědomí). Skrze to slovo vše učiněno jest a není nic, co by bez něj učiněno bylo…“

To slovo (myšlenka), které je příčinou koloběhu našich nesvobodných krutých a strastiplných dějin, je: POVINNOST = Povinnost chovat se podle nějaké šablony, kterou vymyslel někdo vně nás… MUSÍTE! věřit tomu, čemu věříme my…

  • nebo vás budeme nenávidět, odsuzovat, zavírat do vězení, zesměšňovat, urážet, ignorovat, posílat do škol na převýchovu, persekuovat, případně vás zavraždíme (podle našeho! zákona – trest smrti) = To jsou metody, na kterých se shodne běžně naše evropská, spíše intelektuálně zaměřená, většina.
  • Zavraždíme vás, znásilníme, zabijeme, ukamenujeme, vyhodíme z okna, do vzduchu. (A protože jsme přece jen taky cítící bytosti, vyhodíme do vzduchu i sebe – aby vám nebylo líto, že poletíte jen vy) = To jsou metody, na kterých se shodne většina přírodních, spíše instinktivně – tělesně zaměřených národů.

Rozhodnutí přijmout určitou myšlenku – je to, co ve finále rozhoduje o tom, v jakém světě budete žít. Co v myšlenkách přijmete za své (nemůžete to stvořit, protože všechno už existuje – jen si vybíráte z nabízených možností) rozhoduje o tom, co se bude dít.

MÁME VOLBU – VOLBA MYŠLENKY je to, co rozhoduje o stvoření našeho světa. Co si dnes zvolíte, k tomu směřujete a pokud nezměníte rozhodnutí a směr – zítra se k tomu doberete.

A protože si většinu svých myšlenek a pocitů běžně ani neuvědomujeme (z prostého zvyku věnovat většinovou pozornost tomu, co se děje venku – v hlavách a pocitech druhých lidí – s cílem to v jejich hlavách a životech napravit a ovládnout, tak, aby to pro nás bylo přijatelné a bezpečné…), pak ani nepostřehneme, že my sami jsme stvořiteli svého světa.

Jaká je tedy cesta ven z tohoto labyrintu viny, strastí, nemocí a zmatků?

Jak z toho jasně vyplývá: Přestaňte věnovat ustrašenou pozornost tomu, co se děje venku – v hlavách, pocitech a záměrech druhých – s cílem to ze strachu ovládnout…

a začněte věnovat plnou a láskyplnou pozornost sobě! = svým myšlenkám, pocitům, touhám a záměrům – protože to je to, co (s)tvoří svět, ve kterém budete žít. 🙂

Pokud jste ochotní začít možná po letech konečně věnovat láskyplnou pozornost sami sobě, můžete začít třeba tím, že objevíte SVÉ životní poslání. 🙂 Srdečně vás zveme do našeho on-line kurzu. 

Facebook komentáře

komentářů

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *